Oba druhy jsou zákonem chráněné v kategorii silně ohrožený, takže je zakázáno rostliny trhat nebo ji jakýmkoliv způsobem ničit. Návštěvníci i se svými čtyřnohými miláčky by se měli chovat na lokalitách ukázněně a ohleduplně. Kromě konikleců se zde nachází i řada dalších významných a ohrožených druhů, jako například smil písečný, třešeň křovitá nebo kociánek dvoudomý. Všechny druhy koniklece jsou jedovaté, po požití vyvolává zvracení a průjmy, po vstřebání tlumí centrální nervový systém, při dotyku dráždí pokožku a vyvolává záněty.

Koniklec preferuje suchá, slunná stanoviště, semenáčky se uchytí jen na holém minerálním substrátu bez stařiny, mechu a vrstvy surového humusu. Rostlině nejvíce uškodilo omezení pastvy ovcí a změna zemědělského hospodaření v 50. letech minulého století, kdy došlo k silnému úbytku původních lokalit s jejím výskytem. Z toho důvodu musí být současná místa výskytu speciálně udržovaná. Pro obnovu biotopu je nejpříznivější pastva, která se na malých lokalitách nedaří zajistit. Spásání ovcí tedy nahrazuje kosení, které probíhá v pozdním létě, k němuž je ale nutné přidat další odborné práce, které se provádí v červnu, spočívající v rozrušení vybraných částí území, kde není přímý výskyt rostlin. Koniklec patří k rostlinám, které mohou být v dlouhodobém horizontu ohroženy i změnou mikroklimatu vlivem zarůstání okolí dřevinami. Ochranářské zásahy je v tomto případě nutné realizovat právě i v širším okolí, aby zůstal zachován charakter stanoviště.
Kraj Vysočina dlouhodobě o tyto lokality pečuje.